Terorismus a současný svět

pátek 25. březen 2016 22:49

Žijeme ve skutečně zvláštní době. O tom asi nikdo z nás nepochybuje. Terorismus není nic nového, ale já si dnes plně uvědomila jak moc se situace vystupňovala, a proto jsem se rozhodla podělit se o své pocity. Stejně jako každý den jsem dnes jela metrem, bohužel se však nedalo přehlédnout, že je něco jinak než dříve.

Téměř na každém nástupišti jsem měla tu čest se setkat s vojáky a policisty. Jejich úkolem je nejspíše vzbuzovat v lidech pocit bezpečí a jistého stupně ochrany. Procházejí po nástupištích a sledují, co se děje okolo. Není třeba podotýkat, že jsou samozřejmě ozbrojeni. Občas zkontrolují nějakého toho „podivně vypadajícího cizince“, aby se ujistili, že to není právě on kdo skrývá v batohu samopal nebo výbušninu.

Nevím, ale proč ve mně jejich přítomnost vzbudila pouze ohromně stísněný a zvláštní pocit. Přemýšlela jsem čemu by vlastně mohli pomoci, kdyby se nějaký terorista skutečně rozhodl odpálit v přeplněném vagónu nebo na některé ze zastávek. Samozřejmě já nerozumím tomu jak fungují tyhle bezpečnostní opatření a možná bych se divila kolika lidem by v případě útoku mohli tito vojáci pomoci nebo dokonce zachránit životy. Pokud se na to ale budu dívat ze svého čistě laického pohledu, tak musím přiznat, že jediné co ve mně vzbuzuje skutečnost, že kolem mě na nástupišti procházejí ozbrojení vojáci je strach.

Vyvolávají ve mně pocit obrovské nejistoty a pocitu, že jejich přítomnost zde znamená skutečné riziko. Tomuhle pocitu nepřidá ani když člověk otevře jakékoliv noviny nebo zapne televizi. Všechna média jsou plná informací o teroristických útocích. Není se čemu divit, vždyť v poslední době se s nimi doslova „roztrhl pytel“. Nevzpomenu si snad už na den, kdy by se nic nestalo a ve zprávách by se neobjevila informace o dalším městě, kde se něco přihodilo.

Není se čemu divit, že se ohromnou rychlostí šíří strach a panika mezi lidmi. Noviny vydávají další předpokládaná místa, kde teroristi mohou zaútočit a samozřejmě dodávají, že k útokům může dojít kdekoliv a kdykoliv. Nezbývá nic jiného než se zeptat na jedinou otázku, která mně dnes pronásleduje celý den – V jakém to žijeme světě? Jak mohla situace dojít tak daleko?

Budeme snad až už napořád žít v neustálém strachu, kde se co dalšího přihodí, a zda nebude místo kde žijeme dalším na řadě? Takhle se přece nedá žít. Bohužel se ale zdá, že tahle situace nemá řešení. Jakým způsobem to jednou skončí a kdy to bude? Odpověď na tuhle otázku neznám a myslím, že nejsem jediná. Nedovedu si vůbec představit kam tahle situace směřuje a jak se může časem vyvíjet.

Vím jen to, že se chci zase procházet Prahou bez vojáků za zády a otevřít si jednou zas takhle noviny, ve kterých nebude jediné slovo týkajíce se terorismu. Stejně tak si přeji, aby skutečnost, že někdo vypadá jako „podezřelý cizinec“ už nikdy nebyla důvodem k tomu, že se musí legitimovat a všichni se na něj dívají se strachem v očích očekávající kdy na ně vystřelí.

V dnešním světě máme tolik vymožeností, že se o nich v dávných dobách nikomu ani nesnilo. Máme obrovské možnosti a svět toho tolik nabízí. Jak je tedy možné že v tak vyspělém světě nejsme schopni vyřešit tuto situaci a žít v míru. Možná se mi teď vysmějete, že jsem hodně naivní, protože ideální svět jaký já si představuji neexistuje. Svět je ale přece tvořen lidmi. Věřím, že je vytvářen každým jedincem a každý z nás má tedy možnost ho ovlivnit. Věřím proto, že snad jednou přijde den, kdy si všichni uvědomí, že tahle situace nepřináší nic dobrého a najde se řešení, které bude znamenat ukončení tohoto zdánlivě neřešitelného problému.

 

 

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora