Sankt- Petěrburg

středa 13. říjen 2010 15:55

V mém dnešním příspěvku výjimečně nebude řeč o Moskvě jako obvykle, ale věnuji ho druhému ruskému městu. A to Petrohradu nebo, jak ho také nazývají, Sankt-Petěrburgu , kam jsme se vydali na třídenní výlet.

Náš výlet začínal ve středu v noci na moskevském vlakovém nádraží, P9241554.JPGze kterého jsme v jednu hodinu v noci vyráželi. Cesta z Moskvy do Petrohradu trvá okolo sedmi hodin, takže jsme dorazili druhý den ráno kolem desáté hodiny. Musím přiznat, že jsem očekávala, že cesta bude horší než tomu ve skutečnosti bylo. Jako praví studenti jsme si koupili lístek na tzv. plackartu, což znamená otevřené vagony a ne kupé, jak jsme my z Čech zvyklí. Samozřejmě i tady byla možnost si koupit jízdenky na kupé, ale ty by již byly několikrát dražší, takže našich 1200 rublů (cca. 700 Kč) tam i zpět by se vyšplhalo k 4000 rublům (2300 Kč), což je poměrně velký rozdíl, takže „plackarty“ zvítězily. Jak jsem ale již řekla, nakonec nebyla cesta tak hrozná a až na záchody, které jsou ale i u nás ve vlacích hrozné, se nedalo v podstatě na nic stěžovat.

P9261631.JPGKdyž jsme dorazili do Petrohradu, tak jsme si odnesli zavazadla do hostelu a vyšli do ulic hlavního města ruské kultury, jak je Petrohrad často nazývaný. Začali jsme v Ermitáži, kde jsme měli zrovna štěstí na den, kdy byl bezplatný vstup, takže jsme si mohli tohle ohromné a překrásné místo projít dokonce zadarmo. Mně osobně se nejvíce zalíbili interiéry, na které mi nestačí slova, abych vám to popsala. Zároveň jsme si prohlédli Palácové náměstí, na kterém se Ermitáž nachází a naší další zastávkou byla socha Petra Velikého - Měděný jezdec. Sochu Měděného jezdce najdete na Náměstí děkabristů, po kterém se procházeli lidé v kostýmech Kateřiny II. a Petra Velikého, se kterými je možno se za poplatek vyfotografovat. Naše cesta pokračovala přes Chrám svatého Izáka, kde jsme zdolali snad milion schodů a díky tomu se nám nabídl nádherný výhled na celé město. Prošli jsme Letní zahradou, což je nádherné místo, kde mezi stromy vedou cesty lemované krásnými alabastrovými sochami i lavičkami k odpočinku. Bohužel jsme tuto zahradu nenavštívili v létě, takže jsme její krásy nemohli využít naplno. Nevynechali jsme ani Chrám spasitele v krvi, který mi připomněl Chrám Vasilije Blaženého uprostřed Rudého náměstí v Moskvě.

Když už začínal přicházet večer, tak jsme konečně došli k Auroře, P9261622.JPGcož je křižník, který je symbolem říjnové tevoluce r. 1917, protože výstřel odtud byl znamením k útoku na Zimní palác. Musím přiznat, že jsem si myslela, že bude trochu větší, ale i tak mi jeho majestátnost vyrazila dech.

Na hostel jsme se vrátili podél nábřeží řeky, která se rozhodně nedá svojí šířkou s našimi řekami srovnávat. Na jednom místě jsme dokonce našli místo, které připomínalo pláž, a myslím, že v létě tam bývá poměrně rušno, protože dokonce i teď, kdy bylo něco okolo 10 stupňů se tam našlo několik odvážných staříků, kteří byli pro mě z nepochopitelných důvodů v plavkách.

P9251594.JPGDruhý den jsme už ráno vyrazili autobusem do blízkého Gatčina. Jedná se o malou vesnici nedaleko  Petrohradu, kterou darovala Kateřina II. svému milenci knížeti Grigoriji Orlovovi. Musím přiznat, že tady se mi moc nezalíbilo, protože se v podstatě jednalo pouze o lesy, kde již zmiňovaný Grigorij vyrážel na hony. Samozřejmě samotné carské sídlo bylo obrovské, ale s Carským Selem, kam jsme jeli po Gatčině, se nedalo srovnávat. Carské Selo patřilo mezi oblíbená sídla ruských carů a musím přiznat, že se jim ani nedivím. Okolo samotného paláce se nachází překrásné fontány a parky s desítky malých „zámečků“, které by však mně jako palác bohatě stačili. V paláci se  nachází pověstná jantarová komnata a ani žádná z desítek dalších místností se zdaleka nedá nazvat obyčejnou. Překrásná zlatá výzdoba a obrovské prostory nám braly dech.

Posledním na programu u nás tenhle den bylo pověstné otevírání mostů, na které jsme však museli čekat až do půl jedné v noci, kdy se otevíral první most. Rozhodli jsme se tenhle čas využít k prohlídce petrohradských barů na Něvském prospektu, což je hlavní třída Petrohradu. Než se nám podařilo najít volné místo, což bylo dost těžké, protože nejenže byl pátek, ale navíc byl jakýsi fotbalový zápas, takže všude bylo plno. Nakonec jsme jedno místečko našli a tam strávili zbývající čas. Když jsme dorazili na místo, kde se nacházel most, tak nás poměrně překvapilo, kolik zde bylo dalších pozorovatelů. Když nastal očekávaný čas, policisté zatarasili vjezd na most a vše začalo. Musím přiznat, že jsem čekala o něco více, ale tady jde asi prostě jen o to, že je to taková věc, kterou člověk jinde nevidí než o to, že by se jednalo o nějaký dech beroucí pohled.66607_1527103571116_1040475202_31523051_3343029_n.jpg

Poslední den ráno jsme opět vyrazili za město a to tentokrát do Petrodvorce. Měli jsme obrovské štěstí, protože fontány, které tu jsou hlavní atrakcí, fungují do 10. října a my přijeli devátého, takže jsme stihli poslední den, kdy bylo možné si prohlédnout Zlatou sochu Samsona bojujícího se lvem, která je centrální ozdobou tzv. Velké kaskády fontán. Množství fontán a nádherné prostory parku, které vás zavedou až k Finskému zálivu mně naprosto okouzlily. Stejně tak jsem byla naprosto unešená samotným Finským zálivem – prostě nezapomenutelný pohled. Navíc jsme se rozhodli  vrátit se do Petrohradu na lodi, které tu říkají raketa, protože pluje velmi rychle a je celá zasklená.

Zbývající čas do našeho odjezdu jsme již věnovali jenom nákupům suvenýrů a poslední procházce po Něvském prospektu, protože už v šest hodin večer náš vlak odjížděl zpět do Moskvy. Jediným negativem našeho výletu pro mě bylo to, že jsme do Moskvy dorazili ve tři ráno a metro se otevírá až v půl šesté, takže jsme museli  dvě hodiny sedět na vlakovém nádraží mezi podivuhodnými existencemi. Tahle nepříjemná část mi rozhodně nepokazila skvělý pocit z výletu, který se nám povedl nejen v tom, že jsme stihli vidět vše, co jsme chtěli, ale navíc nám i počasí přálo – celé tři dny bylo slunečno a 12 stupňů, takže prostě není co dodat. Mohu vám jen poradit, že pokud se vám naskytne příležitost, tak tohle město rozhodně stojí za podívání.

Lucie Vinterová

MarieČlánky o Moskvě06:5523.10.2010 6:55:23
Eda Seibertzálíbili intriéry bejvalo za mě zalíbily14:5215.10.2010 14:52:24
Lucie VinterováEdovi08:3315.10.2010 8:33:51
Lída V.Zatím se Vám nikdo neozval,23:0013.10.2010 23:00:50

Počet příspěvků: 5, poslední 23.10.2010 6:55:23 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.