8. díl - Jaro v Moskvě

středa 21. duben 2010 14:34

Z pohledu do kalendáře plyne, že téměř polovina mého pobytu je už mnou. Navíc nám sem už naplno dorazilo jaro, takže procházkám, nebo prostě poklidnému posedávání na lavičkách v parku, už nic nebrání. Je sice pravda, že několik posledních dnů nám tu propršelo, ale i to je součást jara. A navíc alespoň tohle deštivé počasí trochu více motivuje k učení, kterého tady máme opravdu hodně a je dost složité mezi všemi muzei, chrámy, procházkami a samozřejmě večeřinkami najít čas k zasednutí ke stolu a učit se.

P4120553.JPGOpět se vám pokusím shrnout, co vše se mi za uplynulý týden stalo zajímavého, a co nového jsem objevila. Sice je pravdou, že čím déle jsem tady, tak tím méně mám elánu navštěvovat muzea, ale tentokrát jsme si, myslím, vybrali takové muzeum, které musí navštívit snad každý, kdo byl v Rusku -  Muzeum vodky! Vstupné stálo pro jednoho 100 rubů (60 Kč) a součástí byla dokonce i degustace, takže cena opravdu minimální, když si vezmete, že za jednu vodku v baru tady méně než sto rublů rozhodně nezaplatíte. Navíc jsme se tu dozvěděli spoustu zajímavostí, například, že dříve pokud do Ruska přijela nějaká oficiální návštěva, tak zásadně jezdili ve dvou, protože jeden z nich musel pít a to nemálo – vodka se totiž nalévala do půllitrů jako dnes pivo. Je tedy naprosto logické, že po takovém množství vodky už by nikdo nebyl schopen vést jakékoliv oficiální rozhovory. Z toho důvodu tu byl druhý vyslanec, který nepil a vše vyřizoval. Také jsme tu viděli naprosto originální láhev vodky, která uvnitř sebe měla menší skleněnou nádobku, ve které vám po tom, co jste večer vypili celou láhev, zbyla vodka na ráno, abyste vyléčili kocovinu, jak jinak než opět vodkou.

P4150578.JPGDalším, co jsme v minulém týdnu stihli, byla projížďka na lodi po řece Moskva. Vstupné stálo pro studenty 150 rublů, projížďka trvala hodinu a půl a vedla kolem všech nejoblíbenějších míst v Moskvě. Bylo opravdu příjemné si prohlédnout místa, která jsme už viděli zblízka z paluby lodě, kde hráli speciálně pro turisty ruské písně, což podle mně muselo být pro posádku lodi už pěkně otravné, ale nám to umocňovalo tu pravou ruskou atmosféru. Po ukončení plavby nás velmi překvapilo, že loď nás nezanechala na stejném místě, z kterého jsme vypluli, ale konečná stanice byla na pro nás neznámém, odlehlém místě Moskvy. Tady jsme objevili klášter, do kterého byl vstup pro ženy dovolen pouze se šátkem na hlavě a v sukni. Obojí vám půjčili u vstupu, takže jsme si všechny nasadily na hlavu šátky a přes kalhoty uvázaly sukně. Je nutné říci, že podle mého názoru jsme rozhodně v sukních, které tu byly už možná stejně dlouho jako sám klášter, nevypadaly zrovna podle „Božího obrazu“, ale jinak nebyl vstup povolen. Po tom, co jsme si všichni prohlédli klášter, jsme vyrazili hledat nejbližší stanici metra a po cestě jsme se mohli utvrdit v tom, že už opravdu nejsme v centru. Viděli jsme hned několik bezdomovců a u jednoho jsme dokonce uvažovali, jestli není mrtvý, protože se zkrvavenou tváří nehnutě ležel mezi odpadky.25659_1406952383649_1527609814_31047928_1868620_n.jpg

Raději se, ale vraťme k příjemnějším věcem. Jestli si vzpomínáte, tak jsem vám v posledním přípěvku psala, že jsme tu ochutnali kaviár a udivovala jsem se nad tím, že ho tu lze koupit za necelých 40 rublů. Sice neúmyslně, ale přece jen jsem vás uvedla v omyl, protože po tom co jsme tohle vyprávěli jednomu našemu ruskému kamarádovi, tak nám objasnil, že to, co jsme koupili, nebyl kaviár, ale pouze nějaká náhražka. Vyrazili jsme tedy znovu do obchodu a opravdu jsme tu našli pravý kaviár, tentokrát sice už za 250 rublů, ale to nás neodradilo a vyzkoušeli jsme ho. Rozdíl byl od předešlého jasný – tentokrát už byl cítit po rybách a chuť byla o sto procent výraznější. Musím, ale přiznat, že mně více chutnala náhražka za 40 rublů. Hlavní ale je, že už mohu opravdu říct, že jsem ochutnala pravý ruský kaviár.

P4170605.JPGKdyž už jsme u jídla, tak vám ještě povím, že jsme tu u stánku s rychlým občerstvením objevili hned několik nových pochoutek a to doslova! První z nich se jmenuje samsa – chuť se těžko popisuje, ale přirovnala bych to ke smaženému sýru zapečenému v těstě, takže rozhodně doporučuji. Dalším jsou čebureki, které lze koupit s masem, sýrem nebo kapustou a jsou taky naprosto výborné. Mým favoritem, ale je rozhodně šaurma, což je kebab se zeleninou a majonézou zabalený v pita chlebu. Navíc můžete tyhle pochoutky koupit velice levně - čeburek a samsu seženete okolo 40 rublů a šaurmu za 80 rublů. A kdybyste nevěděli, jak najít občerstvení právě s tímto, tak existuje snadná pomoc – všechno tohle tu totiž prodávají přistěhovalci z Kavkazu, kterých je tu na ulicích opravdu mnoho a je nutné říci, že Rusové je opravdu nemají rádi. S tím se také váže jedna historka, kterou dnes své povídání zakončím. Když jsem si povídala s jedním Rusem právě o těchto přistěhovalcích, tak mu povídám, že má pravdu, že když potkám skupinu takových lidí v metru nebo jinde, tak z nich jde opravdu strach, ale jejich kuchyně je výborná. On tím souhlasil a na vrch přidal vtip, který se tu vypráví: „Jde Kavkazan, vidí psa a začne ho k sobě lákat se slovy – šaurma, šaurma, šaurma…“.

Lucie Vinterová

AdamTaké já čtu07:0825.4.2010 7:08:31
NULITaky já patřím18:3823.4.2010 18:38:26
Lída V.Jestilže00:1723.4.2010 0:17:17
Saltos AlimDotaz15:5922.4.2010 15:59:34
JohanEch, Lucinko,01:0122.4.2010 1:01:56

Počet příspěvků: 5, poslední 25.4.2010 7:08:31 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.