7. díl - Už měsíc v Moskvě

neděle 11. duben 2010 22:40

Nemohu uvěřit tomu, že už tu budu měsíc, ale zase na druhou stranu si tu už připadám jako doma. Vzhledem k tomu, že jaro přišlo konečně i do Moskvy, tak je tu okolo 14 stupňů a bez problémů se dá ven chodit jenom ve svetříku. Po celém městě je ohromné množství parků, kde lidé sedí na lavičkách - užívají si sluníčka, popíjejí, povídají a hlavně zpívají. Nikdy jsem nezažila příjemnější atmosféru než v parku v centru Moskvy, kam jsme vyrazili společně s našimi ruskými kamarády. Seděli jsme na lavičce v parku a oni hráli na kytaru a zpívali ruské písně. Je tu naprosto normální, že lidé procházející okolo se vás zeptají, jestli se mohou připojit a zpívají s vámi.

P4080451.JPG

To se stalo i nám – postupně se k nám přidaly tři mladé dívky a poté dokonce i slečna, kterou bych podle oblečení tipovala spíše na podnikatelku. Tady s námi, ale seděla s pivem v ruce a zpívala. Tohle bych v Čechách asi nikdy nezažila, ale tady jsou lidé neuvěřitelně družní. A hlavně jsou tu velice přátelští zvláště když řekneme, že jsme Češky, tak se vždy setkáváme s velmi pozitivní reakcí. Čechy tu mají rádi! Jedna z dívek, která se k nám přidala v parku, dokonce prohlásila, že jejím snem je jet do Liberce. Když jsme se zeptali, proč právě Liberec, tak sama nevěděla, ale prý je rozhodnutá tuhle cestu jednou podniknout.
Vzhledem k tomu, že za poslední dobu jsem tu toho stihla opravdu hodně, tak se pokusím nějak uspořádat vše, oč bych se s vámi chtěla podělit. První věcí, kterou vám určitě musím popsat, byla návštěva pravého ruského cirkusu. Prvním pozitivem tu rozhodně byl lístek za pouhých 200 rublů P3260275.JPG(130 Kč). Za tuto opravdu přijatelnou cenu nás čekala obrovská show, kde se vystřídali psi, kočky, medvědi, artisti, tanečníci a vše bylo zakončeno tím, že se celé podium zaplnilo vodou a hlavní atrakcí se stal tuleň, který tančil na CocoJambo. Ochranáři zvířat by možná nadšeni nebyli, ale já byla celým tímhle představením naprosto unešena. A když už jsem u těch zvířat, tak jsme tu také navštívili zoologickou zahradu s delfináriem. Vstup pro studenty je bezplatný a do delfinária pouhých 20 rublů (13 Kč). Musím přiznat, že když jsme do zoo vstoupili, tak mě napadlo, že vědí, proč je vstup bezplatný. První, co jsme totiž viděli, byl rybník, na kterém si spokojeně plavaly kachny. To bych v zoo nečekala, ale když jsme postupovali dál, tak jsme objevili obrovský areál, kde se nacházely naprosto všechny druhy zvířat a dokonce některé, o kterých jsem ani nikdy neslyšela. V delfináriu nás potom čekala 20 minutová show, kde se předvedl perfektně vycvičený delfín a k mému překvapení i velryba.
A teď trochu z jiného soudku – pojďme se trochu věnovat jídlu. Protože jsem tu ochutnala tolik nového, že to rozhodně stojí za zmínku. Na prvním místě je rozhodně kaviár, který se zde prodává pod názvem „ikra“. My jsme se rozhodli ochutnat červený kaviár, který pochází z lososovitých ryb. Vzhledem k tomu, že skleničku kaviáru jsme tu pořídili za pouhých 40 rublů (26 Kč), tak musím poznamenat, že se asi rozhodně nejednalo o kaviár vysoké kvality, ale na náš pokus to stačilo. Ikru jsme si dali na toustíky s máslem jako skuteční gurmáni a musím přiznat, že mně to příjemně překvapilo. Pokud máte stejné předsudky jako jsem měla já, tak na ně zapomeňte a pokud budete mít příležitost, tak tohle rozhodně stojí za ochutnání! P3290310.JPGDalší, co jsem v Moskvě ochutnala poprvé, i když je to možná poněkud komické, je suši. Na každém rohu je tu totiž japonská restaurace podle čehož tipuji, že Rusové si na suši potrpí – stejně jako teď už i já. Snad nikdy jsem nejedla nic lepšího. Samozřejmě existuje spousta druhů a záleží na tom, do jaké restaurace jdete. Ochutnala jsem tu už i suši, kde 8 kousků sice stálo 100 rublů (80 Kč), ale bylo tak cítit rybinou, že kdybych nevěděla, jak může být kvalitní suši výborné, tak bych se rozhodla tuto pochoutku na vždy zavrhnout. To by byla ale zásadní chyba – pokud si tu vyberete restauraci, kde jsou ceny přijatelné – například v naší oblíbené „Planetě suši“ pořídíte 8 kousků suši-maki od 80 do 200 Kč. Cena záleží na tom, jestli si vyberete suši například „jen“ s avokádem nebo už lepší verzi s lososem a sýrem. Všechny tyhle pochoutky můžete zapít nepřeberným množstvím piv. Je to překvapivé, ale mladí tu vodku zdaleka nepijí tolik jako pivo. Téměř každého druhého tu vidíte s lahví piva v ruce, i když správně se tu pít na veřejnosti nesmí, ale Rusové tenhle zákon příliš vážně neberou.
Jídla bylo už dost, tak se pojďme vrátit z Japonska zpět do Ruska. Do Ruska píšu zcela úmyslně, protože, jak nám řekl jeden rodilý Rus, Moskva není Rusko, tady žijí jen bohatí. Pokud bych se držela jeho slov, tak bych mohla říct, že jsem vlastně dnes poprvé byla v Rusku. Jeli jsme totiž poprvé mimo hlavní město. Cílem naší cesty bylo město Sergijev Posad, které se nachází asi 70 km za Moskvou. Jeli jsme sem vlakem a cesta nás jako studenty vyšla přibližně na 50 Kč. Vlak sice nebyl příliš pohodlný, ale naštěstí jsme cestou zpět už byli chytřejší a sedli si do vagonu, kde nebyly pouhé dřevěné lavice, ale klasické sedačky, které známe z Českých drah. Další zajímavostí ve vlaku byli „vagonoví prodejci“, kteří během cesty obcházeli vagony a nabízeli vše od piva až po svítilnu, kterou je možno spatřit až z vesmíru.
P4110513.JPGSergijev Posad jsme si vybrali proto, protože se zde nachází Trojicko-sergijevský klášter, jehož areál bych se nebála krásou srovnat s Kremlem. Spíše vám ale popíšu, jak vypadalo takové menší ruské město – malé pouze dle ruských poměrů, protože v Čechách bychom město, které má 100 000 obyvatel za malé rozhodně neoznačili. Lidé tu už nebyli také přepychově a draze oblečení jako v Moskvě, kde téměř nepotkáte dívku, která by neměla kabelku od Prady. Ceny tu byly také mnohem nižší – pirožek jsem si tu koupila za 15 rublů, když v Moskvě ho neseženete pod 20. A ještě musím dodat, že byl rozhodně lepší, než na jaké jsem si navykla. Ve městě bylo obrovské množství panelových domů, restaurací, kaváren a obchodů s potravinami, kde byly také velmi příznivé ceny. Mělo to tu však i negativa - vzduch plný prachu, na který z Moskvy nejsme zvyklí, protože tady každý den vyjíždějí auta, která umývají chodníky. Obyvatelé byli vesměs milí, a jelikož tu nebyli tolik zvyklí na turisty jako v Moskvě, tak náš přízvuk upoutával jejich pozornost. Zároveň jsme se však cestou vlakem i přímo ve městě střetli s mnoha „podivnými existencemi“, ze kterých šel popravdě docela strach. A musím přiznat, že jsem se po tomhle výletě docela ráda vrátila večer „domů“ do Moskvy.

Lucie Vinterová

Zdeněk Opatrnýco je vlastně Rusko ?10:4416.4.2010 10:44:53
Lucie VinterováOdpovědi na vaši dotazy09:1914.4.2010 9:19:47
PetrMoskva09:2913.4.2010 9:29:26
NULIChtěla jsem napsat totéž10:2912.4.2010 10:29:30
Lída V.Opravdu23:4511.4.2010 23:45:45
Lucie VinterováPro moje čtenáře23:0811.4.2010 23:08:38

Počet příspěvků: 6, poslední 16.4.2010 10:44:53 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.