6. díl - Reakce na teroristický útok v metru

úterý 30. březen 2010 01:13

Je jedna hodina ráno 30.března a já po dnešním velmi zvláštním dnu usedám k počítači s mnoha rozpolcenými pocity. V hlavě mi běží to, jaké jsem měla štěstí, že mohu v klidu sedět na pokoji a podělit s vámi o své pocity z dnešní události. Jistě pochopíte, že vzhledem k tomu, co se stalo bude můj dnešní příspěvek trochu odlišný od ostatních a spíše než svému studentskému životu zde se budu věnovat tragédii, ke které došlo, i když se na ní budu dívat ze svého pohledu. Z pohledu obyčejné zahraniční studentky v centru Moskvy.

Vzhledem k tomu, že jsme předešlý víkend strávili poznáváním nových přátel na tzv. večeřinkách, které se v Rusku neobejdou bez vodky a pirožků, tak jistě chápete, že jsme v pondělí ráno po takovém náročném víkendu neplánovali brzké vstávání. Proto mně překvapilo, když mi už v deset ráno klepala spolužačka na dveře s otázkou, jestli už vím, co se stalo. Doufala jsem, že nám třeba odpadla škola nebo něco podobného, ale když řekla, jestli vím, že byl teroristický útok v metru, tak mi doslova spadla brada. A potom co dodala, že se odpálily dvě sebevražedné atentátnice na stanici Lubljanka a Park kultury, tak jsem neměla slov. Obě tyto stanice jsou totiž na červené linii metra stejně jako stanice Universitet. Tahle stanice já pár kroků od naší university! V hlavě mi svitlo, že vlastně každý den projíždíme stanicí Park kultury, když jedeme do centra nebo na nějakou turistickou procházku. Zrovna včera jsme tudy projížděli na Ochotnyj rjad, když nás sluníčko vylákalo k procházce po Rudém náměstí.  Snad nejvíce mně ale vystrašila, když pronesla: „Bude válka. Tohle si Rusko nenechá líbit a zaútočí na Gruzii.“ Je totiž nutné poznamenat, že jsme si nejdříve mysleli, že se jedná o útok nějaké teroristické skupiny z Gruzie, protože nedávno zinscenované televizní vysílání připomínající vyhlášení války Ruska s Gruzií, této naší myšlence značně nahrávalo. Jak jsem ale získávali více informací z ruských zpravodajských kanálů, tak jsme postupně zjistili, co se vlastně stalo. V televizi tu neběželo nic jiného, i když postupem času začali opakovat stále to samé. Jediné, co se měnilo byly počty mrtvých a zraněných. Později se také objevila zpráva, která mi přišla až groteskní - jedna ze atentátnic údajně nikdy předtím nebyla v metru a ztratila se, takže se jí vlastně nepodařilo najít stanici, na které jí bylo původně určeno odpálit bombu. Proč nakonec skončila na Parku kultury, se asi nedozvíme, ale je nutné poznamenat, že si vybrala hodně frekventovanou přestupní stanici, kde se střetává několik linií! Zároveň mně napadla otázka – Co když původně měla být místem odpálení stanice Universtitet? Ale je lepší nad tímhle ani nepřemýšlet!

Po několika hodinách se objevila další zpráva, že do metra podle záznamů kamer vstoupily dvě atentátnice v doprovodu dalších dvou žen, po kterých milice usilovně pátrá, takže jsou namátkově kontrolovány ženy ve věku 20 až 30 let. To nás samozřejmě znepokojilo, protože do této věkové skupiny patříme. Nakonec jsme se ale stejně rozhodli, že i přes původní plán strávit raději celý den na koleji, kde nám přece jen všudy přítomná kontrola dodávala pocit bezpečí, půjdeme do blízkého obchodu na nutný nákup potravin. Když jsme vyšli před areál univerzity, překvapilo nás jak je všude málo lidí, ale jinak bylo vše normální. Lidi tu stejně jako každý den spěchali, auta hlasitě troubila a v obchodě do vás neohleduplní Rusové strkali nákupními vozíky. Pravdou je, že jsme cestou potkali několik příslušníků milice, kteří procházeli po ulici s policejními psy, ale to bylo vše, čím se dnešní cesta do obchodu a zpět lišila, od kterékoliv předchozí.

Teď nezbývá než čekat, co bude následovat a doufat, že nebudou následovat nějaké další útoky nebo nějaké zpětné reakce ze strany Ruska. Musím přiznat, že to co se stalo mi vlastně poprvé od té doby, co tu jsem připomnělo, kde vlastně jsem. Tohle je Rusko – jednou jsem slyšela nějaký slavný výrok, že Moskvu se nedá pochopit hlavou, ale musí se v ní žít srdcem. Nutno poznamenat, že nejspíše přesně takhle ten výrok nezněl, ale tohle jsem si z něj vzala já. A přesně tohle tu podle mě platí - Moskva je nádherná! Město, které žije svým vlastním životem, a pokud tu nežijete tak nepochopíte. Už začínám rozumět, proč se musím nadvakrát prokazovat doklady, než mně pustí na kolej. Proč nesmím vyjít ven bez pasu a registrace. Proč je v ulicích tolik příslušníků milice. Jediné co je pro mě, ale stále nepochopitelné je, že ani všechna tahle bezpečnostní opatření nestačí. Útočníci si stejně najdou způsob jak je obejít a pak se stane něco takového. Něco co připomene, že tohle je přece jenom Rusko…

Jenomže naše životy tu musí jít dál. Naše stáž pokračuje. I když ráno jsem si byla jistá, že na metro už nikdy nepůjdu, tak vím, že neuplyne ani týden a já zase budu sedět v jednom z vagónu metra.Ale asi nikdy se už nepřestanu podezřívavě rozhlížet po svých spolucestujících a  přemýšlet, jestli některý z nich neskrývá pod bundou, v kabelce nebo v batohu další bombu…

Lucie Vinterová

LídaCo je s tebou17:5911.4.2010 17:59:52
majahezké šaty22:478.4.2010 22:47:06
EditaLenin20:266.4.2010 20:26:04
DanaMoskva19:083.4.2010 19:08:11
Lucie VinterováMarušce17:552.4.2010 17:55:37
MaruškaPozdrav17:351.4.2010 17:35:53
Lucie VinterováMoc děkuji za podporu21:3330.3.2010 21:33:54
NULIMilá Lucko,20:3230.3.2010 20:32:12
Mirek M.Na jedné straně je to opravdu hrozné,20:0330.3.2010 20:03:23
Honza Marek, KanadaJseš OKAY17:5030.3.2010 17:50:15
zuzanataky jsem ráda,09:3830.3.2010 9:38:25
Lída V.Není to legrace,08:5230.3.2010 8:52:39
Honza PaulJak to, že se jim to povedlo...06:2930.3.2010 6:29:57

Počet příspěvků: 14, poslední 11.4.2010 17:59:52 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.