5. díl - Druhý týden v Moskvě

středa 24. březen 2010 20:15

Takže dneškem jsem již druhý týden v Moskvě. Konečně mám vyřízeny všechny dokumenty a jedinou mojí povinnosti tu už zůstává pouze studium. Tedy samozřejmě nejen studium - hlavní je poznávání Ruska a celkově zapojení do každodenního života zde, který je naprosto, ale naprosto odlišný od toho našeho evropského. Musím ale přiznat, že se mi tu čím dál více líbí a konečně začínám ten jejich „systém ne systém“ chápat. I když je nutné přiznat, že některé věci nikdy nebudu schopná pochopit.

Jako příklad nepochopitelné ruské organizace uvedu proces, kterým jsem musela projít při placení koleje. Rozhodně totiž nešlo o snadnou věc – První zastávkou na této dlouhé cestě byly dveře číslo 111, tady jsem dostala lísteček, se kterým jsem musela do dveří číslo 104. Tam jsem dostala další lísteček, se kterým jsem musela do kasy. V kase jsem zaplatila a dostala potvrzení o zaplacení. S tímhle potvrzením jsem musela zpět do dveří 111, kde mi na základě tohohle potvrzení vydali tzv. propusk. P3190146.JPGTenhle propusk je hodně důležitý, protože bez něj by mně ochranka nepustila do areálu koleje. Ale co mně po celou dobu tohohle podivného kolečka utěšovalo, bylo to, že za celé tři měsíce pobytu zde jsem zaplatila jen 1600 rublů (tj. 1000 Kč), takže si člověk řekne, že za tuhle směšnou cenu tu složitou organizaci přetrpí.

A co dalšího zajímavého se mi stalo za poslední týden. Popravdě vůbec netuším, kde bych měla začít, protože každým dnem tu objevuji něco nového. Navštívili jsme už mnoho muzeí a turisticky populárních míst. Je zajímavé, že v Moskvě je muzeum snad všeho – kosmonautiky, matrjošky, vodky, druhé světové války, fotografie, hudby a téměř každému známému ruskému spisovateli je tu také věnováno samostatné muzeum. My zatím stihli navštívit pouze Muzeum druhé světové války, které rozhodně nevynechejte, pokud budete v Moskvě. Atmosféra je tu nezaměnitelná! Na mně nejvíce zapůsobil obrovský sál, kde jsou na zdích napsány jména všech padlých ruských vojáků. Dalším, co jsme nemohli vynechat, bylo Puškinské muzeum, které je jedním z největších v Moskvě. Navíc jsme měli to štěstí, že od začátku března do konce dubna tu probíhá výstava Picassa, takže po vystání hodinové fronty jsme si prohlédli nejen samotné muzeum, ale také výstavu, na kterou bychom se jinak jen tak nedostali.

GUM v nociNikdy také nezapomenu na Rudé náměstí v noci. Připadáte si tu jako v pohádce, protože všechny budovy jsou tak krásně osvícené, že oči přechází a fotoaparáty rozhodně nezachytí skutečnou atmosféru, která tu na vás dýchá. Rudé náměstí má samozřejmě co nabídnout i za denního světla. Já se nemohla dočkat, až spatřím Lenina, který „odpočívá“ v mauzoleu přímo uprostřed náměstí.  Je pravda, že nemáte příliš čas si ho důkladně prohlédnout, protoP3140053.JPGže se nesmíte zastavit a jenom kolem něj rychle projít, ale i to stačí. Navíc mě příjemně překvapilo, že před mauzoleem vůbec nebyly takové fronty, kterých jsem se podle průvodců obávala. Dalším, co mně příjemně překvapilo, byl bezplatný vstup - jediné za co jste povinni zaplatit je přihrádka, do které si musíte uschovat fotoaparáty a mobilní telefony.

Mohla bych Moskvu z turistického hlediska ještě popisovat dále, ale pojďme se trochu vrátit k mému životu zde z toho studentského pohledu. Už jsem asi zmiňovala, že se zde učím na Fakultě cizích jazyků, kde společně s ostatním zahraničními studenty zdokonalujeme svůj ruský jazyk. Co jsem ale ještě nezmínila je, že na této fakultě se také učí ruští studenti cizí jazyky a velice zajímavé je, že kromě obvyklé angličtiny nebo španělštiny, je tu také přímo katedra slovanských jazyků. Tady se učí polsky, srbsky, maďarsky a pozor – také je tu jedna celá třída věnována češtině. A právě tato katedra pořádala tento týden takovou besídku, kde studenti vystupovali s národními tanci nebo zpívali národní písně. My sem byli také pozvání jako „skuteční Češi“ P3230219.JPGa také jsme přispěli svou kulturní vložkou a s doprovodem kytary jsme jim zazpívali „Stánky“ a „Na Okoř je cesta“. Musím říct, že jsme sklidili úspěch nejen se zpěvem, ale také s chlebíčky, které jsme jim připravili jako typicky české jídlo. Možná podotknete, že to chtělo spíše podávat knedlo-zelo-vepřo nebo domácí svíčkovou s knedlíkem, ale k tomu jsme tu bohužel neměli podmínky, takže chlebíčky musely vystačit. Navíc když jsme viděli, že místní studentky češtiny tu roznášely po sále jako typicky české jídlo smažený sýr, ke kterému nabízely majonézu s koprem (To by se jim dalo odpustit, jelikož tatarku tu nemají.), tak jsme pochopili, že o české kuchyni tu vskutku moc nevědí. Jinak ale byla celá akce opravdu krásně připravená a na konci jsme mohli ochutnat spoustu srbských či polských specialit, které studenti spolu s učiteli připravili. Navíc bylo velice příjemné zjistit, že v tak obrovské zemi jako je Rusko, se najdou lidé, kteří se zajímají o českou kulturu a dokonce se učí nás jazyk.

Lucie Vinterová

Míša K.Zpráva18:3429.3.2010 18:34:23
JohanDíky,11:3929.3.2010 11:39:13
maminkaAtentát v metru11:3729.3.2010 11:37:36
Lucie VinterováMetro11:3529.3.2010 11:35:41
JohanAch jo, :-((10:4929.3.2010 10:49:28
Míša K.Moskva08:2628.3.2010 8:26:44
DanaMoskva18:2526.3.2010 18:25:32
Dominika z BrnaOdkud jste Lucie¨?17:5626.3.2010 17:56:04
Milan JirásekVelmi milá změna , Vaše články.20:1125.3.2010 20:11:07
zuzanazdravím Vás19:2925.3.2010 19:29:56
Lucie VinterováSpasíba:)23:1224.3.2010 23:12:20
Jimmy & MegyDěkujeme22:2224.3.2010 22:22:28
Lída V.Pane jo,22:1524.3.2010 22:15:10

Počet příspěvků: 13, poslední 29.3.2010 18:34:23 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.