3.část - Strastiplné putování Praha - Moskva

středa 10. březen 2010 23:11

Tak dobrá věc se podařila. Právě sedím v jednom ze snad milionu pokojů, které skrývá Moskevská státní universita a poklidně si večeřím. Ale nenechte se mýlit, rozhodně to nebyla snadná cesta k tomuto „teplému“ místečku. Vezměme to pěkně od začátku.

Samotný let byl bezproblémový, ale stojí za to se o něm zmínit, protože mi přinesl spoustu nových zážitků. Již během odbavení jsem se seznámila se slečnou, která mi vyprávěla, že se zamilovala během dovolené do Inda a teď se rozhodla za ním letět, takže pro ni je Moskva jen přestupní stanicí před dalším šestihodinovým letem. V letadle vedle mě pro změnu seděl velice milý Američan, který doprovázel skupinu středoškoláků na školním výletě. Bohužel zjistit více mi moje lámaná angličtina nedovolila. K čemu ale stačila, bylo zkritizování podávaného občerstvení. Letušky nám totiž před chvíli přinesly na první pohled lákavý podnos, na kterém se však po bližším prozkoumání nalézala naprosto neochucená rýže, které pro mě z neznámého důvodu byla narůžovělá, a k tomu byla, jak moje sestra říká „hnědka“ nebo jsme tomu také ve školní jídelně říkali UHO – univerzální hnědá omáčka.  To je však jediné co mohu Českým aerolinkám, které jsem si vybrala k letu, vytknout. Letušky jsou usměvavé a vybavení ani prostor v letadle se nadá srovnávat s tím, co jsem zažila během letu na dovolenou do Tuniska, kdy jsme letěli s nějakou neznámou tuniskou aerolinkou. Navíc se mi podařilo na palubu propašovat tolik příručních zavazadel, že se docela divím, že letadlo vůbec mohlo vzlétnout. Věděli jste, že na palubu si můžete vzít jedno příruční zavazadlo velikosti menšího kufru a tzv. věci osobní potřeby. Mezi to se započítává notebook, který samozřejmě může být v brašně, do které se dá ještě přidat spoustu dalších věcí. Já brašnu doslova naplnila k prasknutí stejně jako kabelku, která je také započítávána do věcí osobní potřeby. Takže se dá říct, že se mi ještě podařilo dostat do letadla kromě povolených 20 kil takových dalších 15 kilo, což se vzhledem k tomu, že mně čeká v Moskvě poměrně dlouhá doba, rozhodně hodilo. Když se začalo blížit přistání, tak letušky začaly rozdávat výstupní doklady, které je nutné vyplnit před přistáním a odevzdá se celníkovi na letišti v Moskvě. Let uběhl relativně rychle. Vlastně jsem během podávání jídla, následné kávě a poté vyplňování zmiňovaného dokladu ani neměla čas sledovat Pata a Mata, který byl celou cestu promítán.

Tímto však snadná část mé cesty končí. Na letišti na mně totiž nikdo nečekal - žádný slibovaný profesor ani student, který by mně doprovodil do téměř 40 kilometrů vzdálené univerzity. Když jsem vzdala vyhlížení někoho, kdo by držel ceduli s mým jménem, tak mi nezbylo nic jiného se spolehnout sama na sebe a na předem zjištěné informace z internetu, které jsem si hledala před odjezdem pro případ nouze. Ten právě nastal, takže jsem vyrazila na Euroexpres.  Vlak, který jede přímo z letiště do centra Moskvy. Lístek stojí 250 rublů a cesta trvá 35 minut. Když jsem vystoupila z vlaku na zastávce Běloruskij vokzál, tak jsem musela poměrně dlouhou cestu ke stanici metra. Tady jsem ujela pár zastávek a pak jsem musela přestoupit na jinou trasu, jelikož tahle nevedla až ke stanici Univerzitet, kterou jsem potřebovala. K mému zklamání však rozhodně stanice Univerzitet neznamenala univerzitu a musela jsem ještě využít Maršutku, což je takové větší pojízdné taxi, které jezdí na stanovených trasách za pouhých 15 rublů.

Když už se mi podařilo dostat se zdárně před hlavní budovu Moskevské státní university, tak mně policisté u vstupu nechtěli pustit dovnitř. Legitimují tu každého studenta i učitele a bez studijního průkazu nemáte šanci se dostat dovnitř. Nakonec mně na základě zvacího dopisu a pasu pustili dovnitř. Stále se všemi zavazadly jsem hledala kancelář pro zahraniční studenty. Skutečně jsem ji našla a doufala jsem, že tím je vše hotovo. Jenomže tam mi jen předali nějaká lejstra a poslali do jiné kanceláře, což udělali i v následující kanceláři. Moje zoufalství se zvyšovalo a měla jsem jen tak tak se nerozbrečet, ale naštěstí v té čtvrté mi již vydali průkaz k ubytování a já se mohla konečně vydat na pokoj. Alespoň ten mně uklidnil a rozhodně mile překvapil. Na očekávané šváby to nevypadá a topí se také dostatečně, takže po rozhodně složité cestě je to zasloužená odměna. Radost mi udělala i sympatická sousedka ve vedlejším pokoji, se kterou sdílíme koupelnu a záchod. Představuje se mi jako Lidia a její šikmé oči by mi i bez jejích slov řekly, že pochází z Číny. Sice je na tom Lidia s ruštinou ještě hůře než já, ale alespoň mně to nutí k používání angličtiny, což mi také vůbec neuškodí.

Takže se dá říct, že pro dnešek je hotovo a já se mohu pochválit, že jsem vše relativně úspěšně zvládla. Nezbývá než se jít v novém domově pořádně vyspat, jelikož zítra bude následovat další kolečko papírování, a jak jsem  již poznala, tak to nebude nic snadného.

Lucie Vinterová

Lucie VinterováPoděkování20:5316.3.2010 20:53:15
Holky z Kavárny LávkaBez tebe to tu není ono17:2916.3.2010 17:29:28
TáňaLíbí se mi =)19:2115.3.2010 19:21:03
liliana Kuznicevpochvala18:0615.3.2010 18:06:25
Marie PolákováMoskva19:3213.3.2010 19:32:08
Vojtěch HarokDržím palce a zdravím ze služební cesty z Moskvy.19:0113.3.2010 19:01:13
Monika M.Taky se10:5212.3.2010 10:52:05
V.NovákBlahopřeji ke zdolání ruské byrokracie.11:0511.3.2010 11:05:57
NaďaNo, pane Bosáku,09:4411.3.2010 9:44:00
vladimir bosakMoskva08:2111.3.2010 8:21:40

Počet příspěvků: 10, poslední 16.3.2010 20:53:15 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Lucie Vinterová

Lucie Vinterová

Chci psát své názory na vše co je kolem mně... Prostě na život, ať už ten můj nebo Váš...

Moje nazory, zkusenosti a pocity...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.